Alevtina Ioffeová patří mezi nejvšestrannější dirigentky své generace. V současnosti působí jako hlavní dirigentka Bernské opery a hlavní hostující dirigentka Staatskapelle Weimar.
V roce 2009 získala třetí cenu na prestižní dirigentské soutěži Victor de Sabata v Terstu. Od té doby hostovala v renomovaných operních domech v Oldenburgu, Terstu, Tbilisi, Volgogradu, Katánii a dalších městech.
V roce 2018 debutovala s velkým úspěchem v Deutsche Oper Berlin uvedením baletu Labutí jezero.
Ioffeová studovala sborové dirigování, klasický zpěv a hru na klavír. Působila jako hudební ředitelka Moskevského státního operního a baletního divadla pro mladé publikum „Natalia Sats“ a následně se stala hudební ředitelkou Michajlovského divadla v Petrohradě, čímž se stala první ženou v čele významné ruské hudební instituce. V současnosti žije v Berlíně.
Ioffeová pravidelně diriguje v předních evropských operních domech, mimo jiné v Komische Oper Berlin, Staatstheater Stuttgart (kde debutovala operou Hänsel und Gretel) a Göteborské opeře, kam se v sezóně 2023/24 vrátila s inscenací Bludný Holanďan.
V roce 2024 debutovala také na Oregon Bach Festival ve Spojených státech amerických.
V prosinci 2023 vedla velmi úspěšné evropské turné ke 100. výročí Maďarské národní filharmonie, které zahrnovalo koncerty v Záhřebu, Lublani, Budapešti, Mnichově, Innsbrucku, Linci a Aténách.
Po úspěšném americkém debutu s Mozartovou operou Le nozze di Figaro v Seattle Opera (2022) debutovala Ioffeová také se Seattle Symphony v říjnu 2023 a v říjnu 2024 se k orchestru opět vrátila.
V prosinci 2022 debutovala v Opernhaus Zürich s novou baletní produkcí. Ve Francii spolupracovala s Orchestre National de Lille a Orchestre National de l’Île-de-France. V srpnu 2024 debutovala také s Orchestre National de Lyon.
V sezóně 2024/25 debutovala Ioffeová ve Spojeném království s Ulster Orchestra (říjen 2024), po němž následovala její první spolupráce s London Philharmonic Orchestra (listopad 2024). V Německu debutovala s Niedersächsisches Staatsorchester Hannover, zatímco ve Švýcarsku – kromě návratu k Bernskému symfonickému orchestru – poprvé dirigovala také Orchestre de la Suisse Romande.
